Komunitní centrum Žitná (nyní Kamino centrum) vydalo v loňském roce originální diáře a kalendáře. Ty obsahovaly články, které psaly přímo naše klientky. Ty se zaměřovaly na stereotypy, které o lidech bez domova panují a především na jejich vyvracení. Protože se nám články velmi líbí, rozhodli jsme se je zde sdílet i s vámi. Doufáme, že se vám budou líbit stejně, jako nám.
stereotyp: Všichni bezdomovci žebrají.
Nejdůležitější věcí, co je nutné si na ulici zachovat, je vlastní lidská důstojnost. Mým současným životním krédem v mém věku a situaci je: nejdůležitější věcí je mít práci a stálé bydlení! Modlím se, aby mi toto bydlení vydrželo až do smrti. Nic víc už ke štěstí nepotřebuji. První dny na ulici pro mě byly opravdu těžké a budu si to do smrti pamatovat a už to nechci nikdy znovu zažít – člověk neví kam jít, nemá žádné znalosti, myslela jsem si třeba, že musím mít nějaké potvrzení od sociálky, že můžu na noclehárnu, nevíte, jaké služby můžete využít a jaké služby vůbec pro tuto situaci existují. Tak jsem přespávala na Karláku a až později jsem se dozvěděla, že je to jedno z nejnebezpečnějších míst. Dva roky jsem žila bez peněz, což mi nikdo nevěřil. A proč? Ukradli mi doklady a tím pádem nemáte nárok na hmotnou nouzi. Dávky Hmotné Nouze jsem dostala až po dvou letech. Žebrání mi vadí. A vadí mi, když bezdomovci žebrají.
© a
Žebráků je kolem nás dost a dost. Všichni lidé, kteří se ocitli na ulici, ale žebráci nejsou. Přes svou nepříznivou sociální situaci by nikdy nežebrali a představa, že jim někdo tuto vlastnost připíše, jim není příjemná. Situaci by měla řešit Městská policie a úřady, aby se to v budoucnu nešířilo takovým tempem a nebylo pro slušné lidi žebráctví na obtíž.
© m
